Pokud se rodiče rozhodnou, že se jejich dítě bude věnovat sportu, obvykle vyberou jednu z nejoblíbenějších sportovních aktivit. O jakou se jedná? Je to buď fotbal, tenis, nebo hokej. A na ten se zaměřím právě já. Bohužel talentů v poslední době stále ubývá, což je dáno nejenom nedostatečnou výchovou mladých hráčů, ale je to dáno třeba také tím, že mnohdy je důležitější protekce, než talent. Přesto se řada hráčů dokáže prosadit, což považuji za plus. Co naopak považuji za mínus, to je fakt, že mnozí z nich odcházejí třeba již v patnácti a šestnácti letech.

Jak je to se vzděláním?

Hokej nebo škola

Obvykle má mnoho takto mladých hokejistů za sebou základní školu a následně začínají školu střední. Jelikož dostanou zajímavou hokejovou nabídku, daná škola jde v podstatě do pozadí. A to já považuji za velmi špatný a zcela logicky také velmi chybný přístup. Vzdělání by i v rámci hokejové kariéry mělo být velmi důležité.

Obvykle je daný mladý hokejista jenom přihlášený na to nedůležitější, co v podstatě bude potřebovat. Tím není nic jiného, než jazykové kurzy, které budou nezbytné k tomu, aby se mohl domluvit s trenérem, spoluhráči, ale aby se mohl domluvit i v místě, kde bude hrát. Takové vzděláním ale nejenom podle mého názoru celkem málo. Bohužel rodiče v tomto směru hráče tlačí spíše do hokeje, a to hlavně z toho důvodu, že v něm vidí pro ně to nejdůležitější. Nebudeme si společně nic nalhávat, jelikož všichni víme, jaké se dnes v nejprestižnějších hokejových ligách točí peníze.

Škola až později a dálkově

Sami hráči však někdy v budoucnu usoudí, že škola je přece jenom potřeba a že není jenom přípravou na budoucí povolání, ale že nám může nabídnout také několik důležitých informací a znalostí do našeho života. I proto si řada hokejistů následně dodělává školu později, a to dálkovou formou. I k tomu mám několik výhrad. Nejenom, že je to dle mého názoru již poměrně pozdě, ale dodat musím i to, že dálkové školy obvykle nenabízí tak dobré vzdělání, jako prezenční studium. Nehledě na situace, kdy daný hráč nastoupí na školu soukromou.

Mladí hokejisté jsou zcela přirozeně budoucností tohoto sportu. Pokud s tím souhlasíte, podívejte se spolu se mnou na to, jak se jim dařilo a daří. Ideální ukázkou toho, jak si stojí naši mladí hokejisté, jsou reprezentační zápasy. A z toho důvodu jsem se zaměřil právě na reprezentaci do osmnácti let. Ta v minulosti hrála mistrovství Evropy, které se konalo od roku 1993 do roku 1998. Zde musím jasně říci, že se našim mladým borcům velmi dobře dařilo. Pokud mám být konkrétnější, tak jsme nejenom získali tři pátá místa, ale také jedno čtvrté místo a samozřejmě i dvakrát bronzovou medaili. Vzhledem ke konkurentům, kde nechybělo Švédsko, Finsko, stejně jako třeba i Rusko je to rozhodně velký úspěch.

Jak se našim dařilo na Mistrovství světa?

Své mistrovství nemají jenom dospělí hokejisté, jelikož ho samozřejmě mají také hokejisté mladší. Tedy hráči do osmnácti let. Ty se prvního tohoto šampionátu účastnili už v roce 1999, kdy získali páté místo. O rok později to bylo místo šesté a následně je čekalo zlepšení, jelikož už dosáhli na takzvanou bramborovou medaili. Kolem těchto umístění se naši hráči točili stále. Tedy mimo let 2002, 2004 a 2006, kdy se jim podařilo vybojovat cenný kov, a to ve všech případech stříbrnou medaili.

Posledních několik let pro nás však nevypadá nijak dobře. Pokud pomineme skutečně unikátní úspěch v roce 2014, kdy jsme ve Finsku vybojovali druhé místo, musíme říci, že se vždy umístíme v rozmezí šestého až osmého místa. A to pro náš hokej rozhodně není něco, čím bychom se mohli chlubit. Dobří hráči zkrátka chybí, což je patrné i v naší klasické reprezentaci, které v klíčových zápasech jenom málokdy zabojuje. A to je samozřejmě velká chyba.

Jak je na tom reprezentace starší?

Abych byl objektivní, musím se podívat také na starší reprezentaci, konkrétně potom na hráče do dvaceti let. I zde je situace z posledních let velmi podobná a umístění se pohybují mezi sedmým a pátým místem. Jak rád bych zavzpomínal na doby, jako byl třeba rok 2000 a 2001, kdy jsme vybojovali první místo, nebo rok 2005, kdys to bylo místo třetí.

Hrát hokej je pro mnoho mladíků skutečná pocta. O to více, pokud budou moci hrát ve světově nejznámější soutěži, kterou je přirozeně NHL. Podívejte se spolu se mnou na jednu z největších talentů, kteří si zde zahráli, a to ještě jako mladíci. Začnu jménem, kterým je Jakob Trouba, který má americké občanství. Ten nastupoval za tým Winnipeg Jets a nastřílel 18 branek a na 36 nahrál. Velmi dobře se dle mého názoru dařilo také Kanaďanovi, kterým je Morgan Rielly, nebo Finovi, jehož jméno zní Olli Määttä.

Jsou i další úspěšní mladíci

Výše jmenovaní mladíci nejsou samozřejmě jedinými. Na mém seznamu těch nejvýznamnějších nechybí například také Zemgus Girgensons. I když Lotyšsko nemá příliš úspěšných hokejistů. Tento se ve svém útlém věku dokázal prosadit a nasbíral celkem 54 kanadských bodů. Jenom o trochu lépe na tom byl třeba Seth Jones z USA, popřípadě také Ellias Linhelm ze Švédska, kterému se podařilo získat 62 kanadských bodů. Výše jmenovaných pět jmen jsou pro mě rozhodně dobří porci, kteří ukázali, že i v mladém věku se člověk dokáže prosadit, pokud na to má. Tím ale můj přehled nekončí.

Kdo dále stojí za zmínku?

Hampus Linhdolm

Dalším jménem, které vám chci představit, je Hampus Linhdolm ze Švédska, který se blýskl v týmu Anaheim Ducks, kde nasbíral celých 70 kanadských bodů. Dobře se uvedl také Filip Forsberg ze stejné země, kterému se podařilo nasbírat o celých 10 kanadských bodů více, než jeho krajanovi. Tuto další představovanou trojici ukončuje jméno Alex Galchenyuk ze spojených států, který si při své premiéře oblékl dres Montrealu.

Koho považuji za nejlepšího?Sean Monahan

To nej jsem si nechal na závěr. Daným jménem, které vám musím představit, je Sean Monahan, který pochází z Kanady. Ten si během své premiéry oblékl dres Calgary Flames. As v něm doslova dominoval. A to z toho důvodu, že jako útočník se rozhodně nebál. Nejenom, že dokázal během své kariéry vstřelit celých 59 branek, ale ještě dokázal na celkem 30 gólů přihrát. A to mu vyneslo nejenom 109 kanadských bodů, ale i to, že ho aktuálně musím dosadit do svého žebříčku na první místo. A to zaslouženě.

hokejový talent

Mladí hokejisté jsou pro budoucnost tohoto sportu velmi potřební. Odborníci uvádějí, že ideální doba pro start hokeje je v rozmezí mezi šesti a osmi lety. Jedině tak si daný chlapec už od počátku osvojí hlavní návyky a nebude zaostávat za vrstevníky. Kromě toho je třeba i dostatek talentu. Jak se pozná, zda ho dané dítě má? Na toto téma jsem se zaměřil poměrně detailně.

Základní dovednosti jsou základ

V podstatě to jsou hned tři základní dovednosti, které by měl talentovaný hráč velmi dobře zvládnout. A to si myslím nejenom já sám, ale myslí si to samozřejmě také agenti, kteří se na výběr konkrétních hokejistů aktivně zaměřují a vybírají tak ty skutečně nejlepší z nejlehčích. Hlavní je bruslařské umění a celkové dovednosti, ke kterým samozřejmě musím přiřadit i bezproblémovou práci s hokejkou a celkové ovládnutí puku. Dále se jedná o celkový herní projev – zda hráč umí nejenom přečíst, ale také vyhodnotit situaci, která na ledě nastala.

Bez rychlosti a síly to nejde

Talentovaný hokejista se pozná také podle své hbitosti a sály. Nejenom, že musí umět dobře vyhodnotit konkrétní situaci. Velmi často musí na konkrétní změnu také dobře a rychle zareagovat pohybem. Hbitost se v tomto směru velmi cení, jelikož je možností, jak zkušený útočník ujede obráncům. Roli však hraje také síla. Hráč by se neměl nechat odstavit a z jednotlivých soubojů by měl zcela logicky vycházet vítězně. I tak se může projevit jeho prvotní talent. Pokud je velká síla předností, může mít takový hráč i několik jasně daných úkolů, ke kterým patří nutnost ochraňovat hvězdu týmu, na kterou dorážejí hráči soupeře.

Co je třeba zvládat s pukem?

Mladý hokejový talent se pozná i podle toho, jak dobře umí zvládat a ovládat puk. Tato dovednost a tento talent velmi souvisí se schopností dobře bruslit, stejně jako se schopností velmi dobře číst samotnou hru. Není to jenom o tom, že puk by měl být na hokejce, ale o tom, že by měl hráč mít vždy vzpřímenou hlavu a měl by za všech okolností vědět, co se konkrétně přímo kolem něho děje. Jedině tak bude dobrý.